Manzano zatím s podporou fanoušků počítat nemůže

Gregorio Manzano (©google.com)

„Atlético je třetím mužstvem ve Španělsku, má obrovské fanouškovské zázemí a já ho přicházím vrátit na místo mezi velikány. Cílem není záchrana, ale Evropa”. Přes tahle prohlášení svých záměrů během oficiálního uvedení do trenérské funkce, fanoušci colchoneros nechovají na Gregoria Manzana, jenž vedl mužstvo v sezóně 2003-04 nejpříjemnější vzpomínky. Trenér původem z Andaluzie začal sezónu poněkud vratkým krokem, což postřehl i samotný Luis Aragonés, kterého Manzano ve funkci střídal. „Manzana akorát balamutí”, prohlásil. O deset měsíců později Manzano odešel do Málagy poté, co mu nebyla prodloužena smlouva a poté co si neodpustil směrem k vedení kritiku za „nedostatek empatií a komunikace”.

Nyní se Manzano na břeh řeky Manzanares vrací. Jeho prvním asistentem bude Vizcaíno, na místo tradičního Gonzala Hurtada a pomáhat mu bude i Rubén Baraja, což je pro fans taky nepříjemná zpráva, která nebyla přijata nijak radostně. Z toho důvodu se mnozí fanoušci přes Twitter snažili svolat demonstraci proti novému trenérovi. Jak to tehdy vypadalo?

Začátek ročníku 2003-04 nemohl začít hůře. Tři porážky ve čtyř zápasech, mužstvo si zvykalo na novou situaci svého lídra Movilly. Z hráče, jenž u Luise Aragonése po návratu Atlética do nejvyšší soutěže patřil mezi nejvytěžovanější, se najednou stal leštič lavičky. „Rok předtím jsem odehrál 33 zápasů a pak jsem se objevil jen ve dvou, dohromady na čtyřicet minut. Bylo to jako odvetné opatření za to, že jsem nechtěl jít na Mallorcu na hostování jako součást přestupu Ibagazy”, vzpomíná středopolař, jenž letos znovu dotáhl tým do nejvyšší soutěž, tentokrát Rayo Vallecano. Lídrem se místo něj stal Fenando Torres a to nejen co se odehraných utkání (35 o jedno víc než Lequi) a gólů (19) týče. Jeho partner v útoku Nikolaidis skončil sezónu na pohých šesti. „Ačkoliv to bylo ještě dítě, choval se Fernando jako chlap. Pamatuji si, jak Manzanovi vyčítal, že se mužstvo venku pouští do malého rizika”, vypráví Veljko Paunovič, bývalý hráč Atlética.

To se přihodilo v posledním ligovém kole na San Mamés, kde Atlético potřebovalo vyhrát, aby se dostalo do pohárové Evropy. To se povedlo po výhře 3:4, kdy El Niño dal dva góly. Jenže současně s tím musela klopýtnout i Sevilla. A k tomu bohužel pro colchoneros již nedošlo. „Bylo to mužstvo dvou tváří. Doma jsme byli pevní, ale venku strašně měkcí”, vzpomíná Cosmin Contra, další explejer colchoneros. A čísla mu dávají za pravdu. Na Calderónu Atlético prohrálo jen třikrát, venku hned desetkrát. Nevyrovnanost kádru měl na svědomí mimo jiné i průvan hráčů, který Madridem zavál během letního přestupového období. Celých dvacet hráčů se v té sezóně představilo s červenobíle pruhovaný dresem vůbec poprvé. A celkový dojem z těchto posil by dost nevalný. „Snad největším zklamáním byl Ibagaza, nehrál tak, jak se čekalo”. Rodrigo návazal svým neúspěšným vytoupením na jiné fiasko, které pár let předtím předvedl v Realu. Nemluvě o bučení na Uruguayce De los Santose, s plícemi pro dva hráče, ale bez jakékoliv techniky, kterého poslala na hostování Valencia. 

I přes počáteční vrávorání dokázal Manzano z týmu vytáhnout i něco dobrého a na konci ledna se Atlético vyhřívalo na čtvrté pozici. „Hra tenkrát nestála za moc, ale alespoň obrana měla nějakou úroveň” souhlasí Movilla. To že se fanouškům nelíbila absence oblíbeného středopolaře bylo na Vicente Calderónu brzo vidět i slyšet. Transparenty a výkřiky „Kde je sedmička, Manzano?” signalizovali nespokojenost fanoušků, jejichž tlak někteří hráči nesli těžce a osvobozeni snad byli pouze Simeone a Aguilera. Takový Jorge Larena cítil až takový tlak, že v šatně vyzvracel oběd. „Stávalo se mu to jenom při zápasech doma...Velká škoda hráče, který vypadal velmi slibně, ale jak vás jednou Calderón dostane...” vypráví Movilla.

Tlaku tribun ale Manzano nepodlehl a dál si trval na „okouzlující” hře svého týmu, přeludu, který viděl snad jen on sám. Výsledky ho sice držely, ovšem porážka v předposledním kole od Zaragozy dvěma góly v posledních minutách, které Atlético virtuálně vyšouply z evropských pohárů, mu zlomila vaz. „Luis Aragonés měl velkou podporu tribun, tak jako to bylo s Quique Floresem, byť pro Atlético neznamenal to samé...Manzano, ač je to skvělý člověk, nebude mít v nadcházející sezóně podobnou podporu, stejně jako ji neměl v roce 2003-04 a pro fanoušky by jeho odchod nebyl tak těžký, kdyby se nedařilo”, uvažuje jeden člen klubového představenstva. „Máme mezi sebou takový otevřený účet, zná místní prostředí a je skvělý trenér”, utíná diskuzi Cerezo. Zároveň připomíná, že poslední působení Manzana v Atléticu skončilo „protože mu nebyla prodloužena smlouva, ne proto, že byl vyhozen”. Jeho návrat do Atlética však fanoušky každopádně hodně rozčaroval. Ti v očekávání přestupů Kuna Agüera a Davida De Gey chystají protest, jehož cílem je snížit prodej sezónních permanentek na nadcházející ročník.