SpanelskyFotbal.cz

Tonono - hodinky, které přestaly tikat příliš brzy

Legenda klubu Las Palmas Antonio Afonso Moreno patří mezi fotbalisty, jejichž život vyhasl až příliš brzy.

Rodákovi z Arucas, kde se narodil 25. srpna 1943, ve světě točícím se kolem kulatého nesmyslu nikdo neřekl jinak než Tonono. S fotbalem začínal právě v klubu z tohoto města Arucas CF, odkud přešel v roce 1962 do UD Las Palmas. Ve žlutomodrém dresu debutoval 18. února téhož roku na stadionu Murcie La Condomina.

Jistota v obraně

Ve své první sezóně v novém působišti nastoupil pouze k sedmi zápasům v Segunda División, hned od té příští se ale stal nepostradatelným členem základní jedenáctky. A to mu vydrželo po celou kariéru. Dostatečným důkazem budiž fakt, že během jedenácti let zmeškal pouze tři zápasy.

Podle mnohých byl Tonono ve své době jedním z nejlepších stoperů (i když v začátcích kariéry byl využíván i na pozici krajního beka či záložníka) Evropy. Dokonalé odebírání míče, samozřejmě čistým způsobem, skvělá poziční hra a perfektní rozehrávka mu vynesly přezdívku El Omega podle slavné značky hodinek, které vynikají svou přesností. Jako Tonono.

Československý debut a klubové úspěchy

Domingo Balmanyá si kvalit stálice Las Palmas všiml a povolal Tonona jako prvního hráče z této oblasti do reprezentace, ve které debutoval v zápase v Praze proti Československu. Psal se 1. říjen 1967. Toba, trojice Artigas - Muñoz - Molowny i Ladislao Kubala byli dalšími trenéry Španělska, kteří služeb spolehlivého stopera využívali.

Tonono s národním týmem žádného velkého úspěchu nedosáhl, přesto se se svými 22 starty na dlouho zapsal do jeho historie. Žádný jiný fotbalista z Kanárských ostrovů jich v dresu své země tolik nenasbíral po desítky roků, tato cifra padla až v novém tisíciletí. Ten poslední si připsal v domácím prostředí, na Estadio Insular v Las Palmas pomohl 19. října 1972 s kapitánskou páskou na ruce v rámci kvalifikace na mistrovství světa k remíze 2-2 s Jugoslávií.

Las Palmas se s Tononem v sestavě dostaly mezi španělskou smetánku. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století prožívali ostrované své nejúspěšnější období v historii. V sezóně 1967/1968 obsadili třetí místo, tu následující už byl nad jejich síly pouze Real Madrid. V sezóně 1969/1970 si Las Palmas zahrály Pohár veletržních měst, o tři roky později Pohár UEFA, nástupce zmiňované soutěže.

Góly, vážné zranění a předčasná smrt

Tonono nebyl střelcem. Za Las Palmas, klubu svého života, odehrál úctyhodných 379 ligových zápasů (v rámci Primery a Segundy), gólovou radost však poznal pouze dvakrát. Nejen díky tomu si příznivci jeho branky dodnes pamatují. Obě totiž stály za to, protože padly téměř z poloviny hřiště. Proti Atléticu 27. září 1964 a proti Celtě Vigo 27. října 1973.

V sezóně 1972/1973 utrpěl Tonono jediné vážné zranění ve své kariéře, kvůli kterému zmeškal polovinu ročníku. Po návratu na trávník však bylo ihned vidět, že na něm zdravotní patálie nezanechala žádnou stopu. Stále to byl stejný fotbalista, jenž obdržel v sezónách 1967/1968 a 1971/1972 ocenění pro nejlepšího středního obránce ligy.

Když nastoupil 31. května 1975 k pohárovému utkání proti CD Málaze, nikdo netušil, že je to zároveň naposledy, co se elegantní bek, jenž strávil celou svou kariéru v jediném klubu, prohání po trávníku. O několik dní ho postihla virová infekce, které po týdnu podlehl.

Pro španělský fotbal to byl šok, protože zcela nečekaně přišel o jednoho ze svých vzorů, o fotbalového gentlemana. Hodinky Omega z Las Palmas se definitivně zastavily 9. června 1975. Přestaly tikat v nedožitých 32 letech. Příliš brzy...

Vzpomínkové video na Tonona: